Betonové podlahy - druhy materiálu a typy konstrukcí

Pro konstrukci podlah v rodinných domech, bytech, kancelářích a obchodech se používají potěrové betony.

Laik v tom rozdíl nevidí, pro něj je beton betonem, také je často toto slovní spojení používané pro propagaci prodeje - beton vydrží všechno! Ale jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí… Pojďme na to zblízka.

V první řadě zapomeňte na beton, co máte v základové desce, na beton, ze kterého máte třeba odlitou stropní desku - To je skutečně BETON, beton který má v sobě pojivo, písek, vodu a hlavně kámen! "Šutr" má v betonu na výslednou pevnost velký vliv. Odolnost těchto betonů je neporovnatelná s potěrovým betonem. A proč se nepoužívá tento druh betonu také pro podlahy? Jeho ukládání se musí dělat min. v tloušťce 10 cm, ideálně 15cm, nemá cenu rozebírat proč, protože tenhle článek je o potěrech..

Druhy potěrových betonů

Cementový potěr

Je nejstarší, uvádíme ho tedy jako první, ale s příchodem anhydritových podlah jsou potěrové cementové betony pro svoje náročné zpracování, a to jak i po stránce samotné výroby tak i způsobu realizace, nahrazovány podlahou anhydritovou. V posledních letech však chemici zapracovali a je tak možné se setkat s litou cementovou podlahou. Cementové podlahy jsou odolné proti vlhkosti, jsou tak vhodné do sklepů, závodních kuchyní, bazénů a pod. Cementové potěrové betony jsou podlahy, které se zpracovávají na x způsobů, ne všechny jsou však vhodné pro všechny situace, např. jako podlaha na izolační vrstvě, kdy může být rozdíl v pevnostech samonivelačního potěru a suchého potěru propastný. Betonové podlahy na bázi cementu nejsou tvarově stálé - často se tvarově deformují při samotné aplikaci a v průběhu užívání stavby - pokud nemají pevný základ, nejčastěji je tato "neřest" vidět na starých dřevěných záklopech. Cementové potěry jsou vyráběny z písku 0-8 nebo 0-16, cementového pojiva a vody. 

Anhydritový potěr

V současnosti bezesporu nejpoužívanější typ betonových podlah, známý také jako síranovápenatý potěr. Anhydritové podlahy mohou zásadně zkrátit dobu výstavby, podlaha je zpravidla druhý den pochozí a během týdne od jejího zhotovení ji můžete už neomezeně používat. Anhydritové podlahy mají vysokou tepelnou vodivost, proto jsou vhodné pro uložení na podlahové topení - topný potěr. Podlahové topení je možné spustit už po 7 dnech od zhotovení podlahy. Nevýhoda anhydritových podlah je v nemožnosti jejich použití v exteriéru, jsou citlivé na vlhko. Anhydritové podlahy je možné pokládat ve velkých plochách bez dilatací, až 600 m2, potěr je také tvarově stálý a po reakci pojiva (do 48 h od uložení) už nejsou možné žádné tvarové deformace. Pro jejich výrobu se používá anhydrit (pojivo), písek 0-8 mm a voda.

Magnezitový potěr

Magnezitové podlahy u nás nejsou moc známé a používají se jen pro specifické situace. Ale protože patří do "rodiny" potěrových betonů, zmíníme se o nich. Magnezitové podlahy jsou velmi odolné proti mechanickému namáhání. Jsou také elektricky vodivé, proto jsou vhodné pro antistatické podlahy. Další výhoda je v tom, že jsou odolné proti olejům, pohonným hmotám, rozpouštědlům apod. Magnezitový potěr se nesmí používat v exteriéru a trvale vlhkém prostředí, stejně jako anhydritová podlaha nemá rád vlhkost. Složení magnezitového potěru - Magnezit, roztok chloridu hořečnatého, písek.

Asfaltový potěr

Asfaltový litý potěr má řadu předností, aplikace se může provádět za jakéhokoliv počasí, asfaltová podlaha je po vychladnutí (pokládá si při teplotě nad 200C) pochozí a může se na ní aplikovat finální krytina. Asfaltová podlaha je také vodotěsná, některé zdroje uvádějí parotěsnost. V asfaltovém potěrovém betonu není žádný dehet, podlaha je bez zápachu a tak je možné je používat i v interiéru budov. Pro svoji odolnost proti vlhku jsou ideální pro použití ve sklepech, garážích, dílnách... Asfaltová podlaha má také dobré tepelně izolační a zvukově izolační vlastnosti. Nevýhoda asfaltové betonové podlahy je v pořizovací ceně, která je 2-3x vyšší než u podlahy anhydritové a cementové.

Způsob zpracování betonového potěru

Samonivelační potěr (lité podlahy)

Litá betonová podlaha se vyznačuje snadnou aplikací, samonivelací povrchu, garantovanou pevností a lepší tepelnou vodivostí. Aplikace lité betonové podlahy v rodinném domě nebo bytě trvá cca 2 hodiny - na stavbě zpravidla nezůstávají žádné nečistoty. Litá směs je lehce čerpatelná, je možné ji čerpat do výšky až 100 m a do dálky až 200 m. Vysokou tekutostí je zajištěna 100% hutnost a ideální rovina, která je vhodná pro pokládku většiny finálních krytin, např. dlažba, plovoucí podlaha apod. Výrobci zpravidla garantují u samonivelační betonové podlahy konečnou pevnost, která není ovlivněna způsobem zpracování jako u běžného potěru, je ale nutné nepřesáhnout dobu zpracovatelnosti. Lité betonové podlahy se provádějí nejčastěji z anhydritového litého potěru. Anhydritové pojivo nereaguje změnou velikosti při kontaktu s vodou, na rozdíl od cementového pojiva a proto je výroba i zpracování anhydritové podlahy snadnější. To se odráží i v konečné ceně, kdy cementové lité podlahy jsou o cca 10-15% dražší než podlahy anhydritové. U cementového betonového potěru není možné vyrábět samonivelační směs jen přidáním vody jako u anhydritu, ale je nutné je vyrábět za pomoci zušlechťujících přísad, které zaručí tekutost směsi, ale zabrání prudké reakci cementového pojiva.

Suchý potěr (kravinec :)

Pokud se podíváte na pastvě na to, co zbude po krávě, nápadně to připomíná hromádky polosuchého potěru, připraveného na zpracování. Polosuché potěry nejsou doménou jen cementového pojiva, tímto způsobem se dají zpracovávat i podlahy anhydritové. U zavlhlých potěrů výrobci (ZAPA,TBG,CEMEX) negarantují výslednou pevnost, ale jen poměr cementu a písku. Výsledná pevnost je závislá na kvalitě zpracování, ale protože na stavbě není možné, aby potěr udusal nejlépe parní vibrační válec, výsledná pevnost bude vždy horší než u samonivelačního potěru. Ale i tyto potěry najdou na stavbě své místo - jsou vhodné pro vyrovnání stávajících betonových podkladů, výtluků nebo jako krycí vrstvy např. jako ochranná vrstva hydroizolace základové desky apod. Pro těžké plovoucí podlahy je lepší používat samonivelační litý beton, který má garantovanou pevnost - doporučená pevnost betonové podlahy v tahu za ohybu je F4 (4 MPa)

Podlahové konstrukce

Podlaha spojená s podkladem (spřažená)

Podlaha spojená s podkladem, také nazývaná jako spřažená. Je to podlaha, která leží přímo na podkladu, např. na stropní konstrukci. Tento typ konstrukce byl používán před příchodem tepelné izolace jako EPS nebo vata. Podlahové konstrukce se skládaly ze štěrkových nebo škvárových podsypů, na nich občas bývala položená hobra nebo podobný materiál a na tomto podkladu byl zhotoven nejčastěji cementový potěr. Podlaha spojená s podkladem zpravidla nevykazuje stlačitelnost a tak je možné používat potěrové betony menších pevností než u plovoucích podlah. 

Podlaha na separační vrstvě

Separační vrstva je tvořena nejčastěji folií, dříve se také používal voskovaný papír. Separační vrstva v tomto případě nejčastěji slouží k tomu, aby betonový potěr aplikovaný na podklad nepřišel o reakční složku - anhydritový, cementový a magnezitový potěr. To je například vhodné, pokud aplikujeme samonivelační potěr jako vyrovnávací vrstvu na savý a pórovitý povrch. Separační vrstva také může oddělovat různé typy materiálů. Působení sil je u toho typu konstrukce rovnoměrně rozloženo a působí i na podklad.

Podlaha na izolační vrstvě

Podlahy, které se "rozjeli" s příchodem polystyrenové tepelné izolace - protože se jedná o stlačitelný podklad, je nutné používat pro podlahy materiál nejen s výbornou pevností v tlaku, ale i za ohybu - a to je přesně doména litých potěrových betonů. Veškeré síly, které působí na betonovou podlahu uložené na izolační vrstvě musí absorbovat právě jen samotná betonová podlaha. Jako izolační vrstva se nejčastěji používá právě polystyren (EPS), ale jsou i jiné druhy izolace, např. XPS, PUR, PIR a další. Pro podlahy v patrech, resp. místnosti nad obývanými místnostmi je nutné používat kročejové izolace. Izolační vrstvu je možné kombinovat s více druhy izolace. Izolační vrstvu musí vždy od betonové podlahy dělit separační vrstva. Důležité je, že výšku betonové podlahy je nutné určit na základě alfa-beta-gama parametrů :)

1. stlačitelnosti podkladu
2. požadavku na únosnost podlahové konstrukce
3. pevností použitého potěru (min. C20-F4)

Podlaha s podlahovým topením (topný potěr)

Je to v podstatě stejný typ konstrukce jako podlaha na izolační vrstvě, jen je doplněna o "topné médium", nejčastěji PEX trubkami. Pro výpočet je třeba uvažovat jen výšku betonové podlahy nad nejvyšším místem podlahového topení, tedy trubky nebo systémové desky. Samonivelační lité potěry, obzvláště ty anhydritové, jsou ideálním potěrovým betonem pro aplikaci na podlahové topení a to hned z několika důvodů - vyšší tepelná vodivost, nižší konstrukční výška = více tepelné izolace a tím pádem lepší tepelný odpor a rychlost nátopu. To všechno jsou důvody, které šetří peníze a zvyšují komfort bydlení.